Ráda je pošlu dál, ale pozor – jestli se snadno naštvete, tak to raději přeskočte…
Dobře.
První rada – Najdi si ženskou.
Druhá rada – Když jsi ve vztahu, všechno platíš Ty. Neexistuje, aby něco platila ona, zapomeň.
Třetí rada – Najdi si ženskou, která vypadá jako ženská.
První rada – Kotva, stabilita. S dobrou ženou po boku se muži lépe daří, má směr i motivaci. (Více “Učebnice praktické ženskosti”, strana 82.)
Druhá rada – Ano, žena rozevírá buď peněženku nebo stehna, obojí po ní nechtěj.
Proč ta třetí rada – Úplně jednoduše, když je žena ráda ženou, ocení, že muž vedle ní je mužem. Troufnu si říct, že muž je méně sofistikovaný než žena (=jednodušší), a vím, že muže to neurazí, je rád, že to tak může být.
Nuže – Žena, která je ráda ženou, je ráda za muže vedle sebe. Win win.
A co si představit pod tím “vypadá jako žena” – tady napíši jen, “Učebnice praktické ženskosti”, strana 516.
Nápověda: Pokud by žena ráda partnera, a ptala by se mě na radu, odradila bych ji od stříhání vlasů nakrátko “aby se konečně osvobodila od minulosti” a podpořila bych ji v nalezení vhodného typu šatů, líčení, péče o pleť, nehty, vlasy… v tom, aby se cítila krásně a vyzařovala svou krásu i ven – víc než ve zvyšování nějaké kvalifikace.
Když žena dělá práci, kterou má ráda, v prostředí nebo s lidmi, kterých si váží – úplně to stačí. Muž si nevybírá ženu kvůli jejímu zaměstnání.
A jak se s takovým mužem seznámit?
Jednou z důležitých ženských dovedností je schopnost vzbudit zájem. Vytvořit pozvání, naznačit, že cesta je potenciálně otevřená.
A dál? Dál nic.
To je v podstatě všechno 
“Fakt? A nemám nic dělat?” – A jak poznáš, zda se tomu muži líbíš – nebo zda si Tě vybral jen proto, že jsi byla “dostupná”?
“Hloupý Honza ležel doma na peci, princezna k němu přišla, dovezla si tam své věci, začala se o něj starat, vařit mu, uklízet, dořvala ho, že si ji nevzal, tak s ní šel na radnici a princezna pak brala antidepresiva, chodila po terapeutkách a brečela, že von se k ničemu nemá. Konec.”
Já někdy zním jako drsná, ale kdybych byla drsná…
“Jsme spolu 5 let, třikrát jsme se rozešli, bydlíme každý sám a navštěvujeme se… co mám dělat, abych to posunula?” – Jediné, co bych doporučila posunout jsou jeho věci do popelnice (případně na bazar) a veškeré jeho kontakty do bloklistu.
“Co mám dělat, když se mi muž líbí?” – Podívej se jeho směrem. Dívá se na Tebe? Trochu se usměj, nesmělost, olíznutí rtů… pokud se Tvým směrem nedívá, výborně. Možná už jsi pochopila, že taky můžeš počkat na někoho, komu se v prvé řadě budeš líbit Ty.
“Když já už nejsem na ty hry… jsem ráda, když je to vyvážené, když to teče…” – Jak je komu co libo, tady je taky možné, že budou téct peníze z Tvého účtu na jeho, jak říkám, co kdo má rád…
“Co když mám pocit, že neumím přijímat?” – Respektující rodičovství říká, že děti nejdou rozmazlit. Fajn. Tak k tomu připočti i manželky. Ty taky nejdou rozmazlit, jen milovat a hýčkat.
“Párkrát jsme spolu byli venku, pak se neozval, co mám dělat, aby se to zase rozproudilo?” – Ber to jako znamení, že umřel, zapal za něj svíčku a když by náhodou napsal, trochu se lekni, blokni ho a zapal vykuřovadlo.
“Co mám odpovědět, když se zeptá, co přináším do vztahu?” – Svůj vision board na Pinterestu. (Nástěnku obrázků toho, co se mi líbí.)
Jo, vlastně… o tom, “co žena přináší do vztahu”, jsme se bavily s jednou báječnou dámou na kineziologickém sezení… cituji, kniha “Učebnice praktické ženskosti”, strana 565:
“Maličkou třpytivou kabelku.
V ní lesk na rty.
Pudr se zrcátkem.
A mobil.
Toť vše.”
– konec citace.
Holky pořád uvažují, jaké všechny dovednosti a znalosti mohou ve vztahu použít…
A já neříkám, že je to špatně a že v manželství nejsou dva rovnocenní lidé – ne, špatně to není a ano, dva dospělí lidé tam jsou. A oba používají to, v čem jsou dobří.
Je skvělé, když žena spousty věcí umí a využívá je ve prospěch manžela i rodiny. Ale proboha, ne jako Zlata Svatá, která si nevšimne, že se stala manažerkou “projektu Rodina”, chlapa přestala přitahovat a že se její krásná rodina rozpadla jí dojde, když najde černá krajkovaná tanga za gaučem – takový typ, které ona na sobě neměla 7 let – a to ještě může být ráda, že je tam ta druhá slečna solidárně nechala.
Takže, abych dostála tomu, že tento text je naštvávací…
Když žena ví, že si vedle sebe muže přeje… a když ví, že i on má nějaká přání… zas tak těžký to není. Jen je potřeba překročit ta přesvědčení o “hodné holce” a “to já bych nikdy” a “on by přece měl”, natož “i já přece musím”.
Nemusíš.
Nuže, asi bych tak řekla, že tisícovka na zemi moc dlouho ležet nebude.
A žena, která aktivně pracuje (také) na tom, aby tou “tisícovkou” v očích muže byla – tak ta sama dlouho také být nemůže. On to nedovolí.
A k tomu patří i pochopení toho, co za cenné považuje muž – ne jen vnucování našich představ o tom, co by “cenné” být mělo.
A dámy… nebojme se.
Muži nás budou chtít i když máme nějaký věk,
nějaké kilo navíc,
děti…
Mnozí nás chtějí, i když máme manžela.
Více v knížce “Učebnice praktické ženskosti” a v Zážitkovém kurzu “Základy praktické ženskosti” – info o kurzu na profilu, přihlášky na září a říjen do zpráv.
Mějme se jak chceme 