…
ale teď jste tou prací na sobě a těmi všemi metodami nastoupila na tobogán, který jede přímou čarou rovnou do prdele.’ Zhoršení o 100 % a aktuální příčina vlastně všech problémů.”
– Citace z knížky “Učebnice praktické ženskosti”, strana 591.
Jo, tohle je z jednoho kineziologického sezení… dívám se, že slovo “prdel” je v knížce 8x, což vychází zhruba na 1 prdel na 85 stran, to ještě jde 
Nuže, proč tomu tak je – proč nám seberozvoj někdy spíše škodí?
Mnoho “terapií” probíhá stylem “hodná paní terapeutka” se snaží podpořit paní klientku, a “hodná paní klientka” se snaží, aby měla výsledky a paní terapeutka měla radost.
Výsledkem je “Váš manžel je narcis”, “Pečujte o svou sebelásku” (což je z hlediska úrovní vědomí celkem nesmyslné tvrzení a rada, viz knížka ”Učebnice praktické ženskosti”, str. 178) – a neděje se nic.
Mezitím je jasné, že narcistní sklony máme všichni, ale skutečnou diagnózu narcistního jedince má tak 1-2 % procenta populace – takže váš manžel to asi nebude, a pokud ano, tak už to statisticky nebude ani jeden z vašich bývalých partnerů nebo partner ani jedné z vašich kamarádek.
Pro představu, jak vypadá jedno procento populace:
U jednoho procenta populace se objevuje jev zvaný “ambidextrie”, tedy zjednodušeně řečeno “obourukost” – tito lidé umí obě ruce ovládat stejně dobře, se stejnou precizností, tedy ne levák, ne pravák, “obouruký” (v překladu z latiny by slovo znamenalo “obě ruce pravé”, obě skvěle uschopněné).
A pro ještě lepší představu – dalším jevem, který je v populace zastoupen jedním procentem, je “dwarfismus”, tedy jsou to lidé, kteří mají výšku zhruba 100 cm, plus mínus, i v dospělosti.
Tedy když sečtete všechny obouruké lidi a všechny lidi, kteří i v dospělosti měří zhruba 100 cm, zhruba to odpovídá statisticky vyšší hranici lidí s narcistickou poruchou osobnosti v populaci. Za sebe na rovinu řeknu, že neznám osobně nikoho a že takových lidí jsem v životě zažila pravděpodobně jen pár.
A samozřejmě, jsem z Ostravy, mám sklony k černému humoru.
Přesto toto absolutně není myšleno jako vtip, který by se měl někoho dotknout – ale možná už můžeme přestat používat pojmy, které prostě “laikům do rukou nepatří” a které lidé s nízkou úrovní sebereflexe používají pro zisk a moc, zatímco jejich klientům se mezitím rozpadají rodiny. Tak hlavně, že dva tisíce za hodinu, že.
A mimochodem… když si to uvědomíme, možná nám dojde, že s označením “manipulátor” to bude podobně, a otrlí jedinci by zavtipkovali, že ti, kdo označují lidi za manipulátory, jsou akorát nasraní, že sami nemají moc, pozornost a neumějí ovlivnit lidi kolem sebe.
Nuže… Když se ženy po takové terapii projdou po ulici, muži je neoslovují, nájem i všechny náklady si pořád platí samy, a ohromují jen další “samostatné ženy” tím, jaké jsou “samostatné ženy”.
K čemu to tedy prosím je?
Když napíši, jak to mám já – a jak to má mnoho naprosto skvělých žen, které znám…
Ve vztahu a v manželství jsem hezčí než jsem byla před ním, opečovaná, nějaké peníze si šetřím, za nějaké nakupuji věci pro sebe a dcerku, náklady platí muž – máme to tak od začátku.
Za sedm let, co jsme spolu, jsem neplatila účty.
V knížce se dočtete i to, jak mě manžel překvapil tím, že zařídil svatbu, tak nějak sám od sebe, protože chtěl.
Což není flex nebo machrovina, mně to přijde přirozené – tohle je chování muže.
Takhle se chová muž k ženě, kterou má rád.
A tohle přijde přirozené ženě, která miluje život.
Tedy, kdyby někdo přemýšlel nad tím, z jakého titulu jsem napsala knížku a z jakého titulu dělám svůj kurz… inu, z titulu spokojené ženy.
Ne, koučka nejsem a terapeutka taky ne.
Kdybych byla, asi bych neměla spokojený vztah a rodinu.
Co je chápáno rozumem, nemůže být prožíváno.
A ono se to snadno může zvrtnout.
Mimochodem, z terapeutických řad jsem slyšela například i slovo “konfluence” – splývání, splynutí – ve smyslu “spolu-závislost”.
Něco ve smyslu: “Vy máte spoluzávislý vztah. A měla byste opět najít, kdo jste.”
Já jako spokojeně vdaná ženská jsem na kineziologii mohla ženě proti mě pogratulovat – máte nádherný vztah, pojďme se podívat na to, co by Vás bavilo… v důsledku to prospěje Vám, manželovi, dětem, celé rodině.
Jinde je “spoluzávislost” rovnou důvodem k rozvodu, samozřejmě opět muž je narcis a manipulátor a spoluzávislost vznikla přesně proto.
Aha.
V podstatě by tím každé hezké manželství nad 5 let bylo označeno za “spolu-závislé”, protože i padesátiletí ostřílení chlapi přiznávají, že když je manželka pryč (třeba u dcery, která má dítě), je jim bez ní smutno a hůře se jim spí.
“Ha! Závisláci s neuzdraveným dětským traumatem!”
Hm, tak hlavně, že to slyšíme od třicetileté holky bez vztahu, bez dětí, žijící v podnájmu.
(Teď se opravdu nechci nikoho dotknout. Já jen píši, co vidím.)
Tedy… miluji oheň – v krbu, v ohništi, na grilu, ve svíčce.
Když má hranice.
Tendence věci uchopit, pochopit, pojmenovat, vyznat se v nich – skvěle.
Snaha vše stále pojmenovávat z terapeutického hlediska – inu…
Tady už to zavání potřebou mít navrch nad životem.
A osobně si nemyslím, že to zdravá dospělá žena potřebuje.
A ne, než posílat na terapie muže… raději zapracovat na tom, ať jsem žena, pro kterou chce být mužem.
Holky, vždyť ti chlapi nás taky chtějí prostě jen milovat 
Srdečně
PS: Úryvky jsou z mé knížky “Učebnice praktické ženskosti”.
A kurz, který zmiňuji, má letos poslední dvě kola – když jsem dělala kineziologii, chodily mi ještě dva měsíce po skončení dotazy, zda přijímám na sezení. Nuže:
Nepřijímám, nebude Nemám v plánu jej opakovat 
Nemám v plánu jej opakovat Zážitkový kurz “Základy praktické ženskosti”, více info na profilu, dvě kola už proběhly a další jsou v září a říjnu.
V obou termínech se těším na pohodových pět dní se ženami, které vědí, že žít spokojený život je největší dar