Lidé CO VID í BUDOU CNOST
Lidé dnešní doby…
Znáte parní lokomotivy, jsou silné, mají tah a je radost se na ně podívat. Lidé, kteří tvořili tuto historicky významnou událost v objevování nového světa, byli lidé západního světa. Člověk se chtěl posunout, překonat vzdálenosti za lepší budoucností, objevit nové přírodní zdroje, zbohatnout, osídlit nový neznámý svět. To byl „Zlatý parní věk západu“. Změna, které se nesmazatelně zapsala do historie lidí a krajiny dříve nedostupných území. Změna, která odráží i dnešní svět okolo nás.
Lidstvo lze jako celek přirovnat k parní lokomotivě, co se řítí napříč krajinou, po kolejích nové trasy, která byla vybudována díky plánům jednotlivců při honbě za mocí. To vše do oblasti, kde příroda a místní člověk musel ustoupit pokroku. Je zde poselství pro dnešní svět? Ano, velké a hluboké.
Kde žijí dnešní lidé? Jaké je prostředí a příroda, kterou známe dnes?
Sama příroda je pouhým útržkem krásy minulosti, odkazu našich předků, který jsme za posledních 150 let stihli změnit k nepoznání. Krajinu v minulosti vnímali lidé jako místo, které jim bylo svěřeno, které jim dávalo obživu a nástroje, pro spojení člověka jako takového, se sebou samým. Vzorce přirozené divoké přírody nás učí i dnes. O samotné podstatě lidského druhu se tak dozvídáme důležité věci pro život a jak jej zlepšit, ale celková skládačka již chybí díky expanzi člověka a jeho přičinění ve vymírání druhů rostlin a živočichů napříč celou planetou.
Díky rostoucí populací čím dál častěji vyvstává otázka:
Proč jsme zde?
Nikdo v době parních strojů nepamatoval na menšiny, nikdo se neohlížel, co tato doba přináší, byla to objevitelská cesta, která dovedla lidstvo tam, kde je dnes. Život a smrt, kontrola a manipulace, omezování svobody a pravdy. Jako by se zapomnělo na krev a pot, těch co budovali tratě a těch, co se železnému oři bránili a ustupovali pokroku té doby. Zapomnělo se i na ideály dobrodruhů, proč hledali nový svět. Kam vede náš pokrok? Komu byla tato Země svěřena a kudy železný oř jede i dnes? Odkaz každého činu je budoucností lidského druhu.
Jaká je základní linie vašeho života?
Co děláme pro dnešní svět teď a tady?
Co děláme pro Zemi?
Dnešní svět a doba nám dala novou a rychlejší technologii. V přirovnání máme nyní magnetické vlaky, které mají rychlost, se kterou se parní lokomotiva nemůže rovnat. Systémový řád je v souladu s technologií pokroku, ale proč lidé naproti tomu hledají únik do prostoru, který je stále menší? Člověk si bere právo na vše co má okolo sebe a svým počínáním jde proti sobě a přírodě. Hrajeme si na pány tvorstva i planety a nakonec z nás malý virus udělá loutky v rukou těch, kteří chtějí být pány nad životem a smrtí. Své volby se lidé dobrovolně a s vírou zříkají a svěřují ji druhým se svou zahalenou tváří.
Volíte si svou budoucnost?
Ačkoliv pohon lokomotivy již není dřevem a uhlím, ale rudou v elektrárnách, je i zde další krok do neznáma. Svět se stal závislým na energii těchto gigantů a zdrojích, materii s ní související. Ale pro ty, co drží opratě je již dnes jasné, že kontrola není udržitelná. Lidé již cítí vliv manipulace. Lidé již vědí, kdo jsou. Lidé objevují své hodnoty. Lidé se spojují a ví, že změna je zde. Kauzalita co je co. Co je tady a co je okolo. Tam, kde je vše tvořeno podle tabulek, modelů jednotlivců i velkých týmů, egoistických (nikoli ekologických) studií velikášství, urbanistických projektů pod nálepkou titulu se zásahem do původní krajiny, v parcelování a rozdělování toho, co lidem nepatří, modifikovaných plodin a nakonec sázení stromů podle vlastního uvážení v domnění, že člověk je ten co rozhoduje o přírodě. Zde všude již lidé tuší onu nesmyslnost a neudržitelnost.
Co potom udělá skutečná příroda?
Dříve zelený svět a dnes pustá poušť. Člověk zasadil a kůrovec vzal. Pěstujeme upravené plodiny a chováme zvířata na maso a business, dotujeme a sami platíme daň za nesmyslná nařízení v rozdělování světa. Kde zůstalo pozorování původní přírody a přírodních zákonů? Proč přehrada stojí a vodu zadržuje? Proti suchu? Proč měníme koryta řek, co zde byly tisíce let? Proč kácíme stále více původních lesů a sázíme takové lesy, které nikdy na daném místě nebyly? Vše podle svých představ o tom, jak má příroda fungovat? Proč je vody málo? Proč je srážek málo? Proč je více lidí ne mocných? Bylo by mnoho příležitostí říct co, kde a jak, ale hlavní otázka je:
Má člověk právo brát život Zemi, na které žije?
Odpovědět si musí každý sám. Ti, co přijdou po nás, budou vědět, kdo začal kroky, které vedou ke spojení člověka s přírodou a soběstačnosti, a těch, co tomu bránili a střídali sako podle barev moci a bludných spodních proudů. Změňme se, buďme lidmi, kteří hledají a dělají vše jak nejlépe dovedou, k sobě, k ostatním, k přírodě. Spojujme se jděme ven. Neseďme za monitory a displeji. Vytvářejme komunity pro život sám. Tvořme pro udržitelnost. Volme pravé lídry, které nezajímají jen naše kapsy. Volme svůj vnitřní hlas. Jednejme v pravdě, ke svobodě naší i ostatních.
Co uděláte právě teď je na vás.
Podpořme společně nový svět pro lepší budoucnost nás všech.
Krásný den,
David