Ihned se ukázalo, že jde o problém mezi muži a ženami (to jsme tušily a vy asi také).
Jde o situace, kdy muži cítí velký tlak ze strany žen, ve stylu “udělej to, a udělej to přesně tak, jak Ti říkám” – ideálně ještě provázeno dotazy “už jsi to udělal?”.
Cítily jsme v mužích velký smutek, až apatii, když jsme si tyto situace přehrávaly.
Až touhu neexistovat, zemřít, nebýt.
Totiž, žena, které už nevládne její pýcha, dokáže muže nádherně inspirovat.
A ženským způsobem vyjádří, co chce i nechce – tak, že to muže neurazí, nenaštve, naopak ho to krásně potěší a motivuje. A on ji skutečně potěšit chce, a také se mu to skvěle daří.
Jenže žena, která je plná vlastních představ a nároků, ta tuto schopnost nemá. Místo toho panuje, vládne, kastruje a projektuje svůj hněv a nedůvěru na muže, který tím přichází o energii…
A pozor, nejde o manipulaci. Ta problémem být nemusí.
Úplně jednoduchý příklad: představte si ženu veselou, hravou, která muži řekne: “Miláčku, Ty jsi tak mužný, když vysáváš, já bych to nikdy tak jako Ty neuměla…”
To u obou pravděpodobně vzbudí záchvat smíchu, muž pochopí zadání a rád danou činnost udělá, čímž ženu “zachrání” a jsou spokojení oba.
Mimochodem, muž má testosteron, který mu tyto činnosti pomáhá zvládnout rychle a efektivně, a je skvělé toho využívat pro dobro páru, rodiny, celku…